Jdi na obsah Jdi na menu
 


NĚCO Z MINULOSTI Bloodhoundů

Nebudeme se zde rozepisovat o tom, jak má správný bloodhoud vypadat, to si zájemci mohou přečíst jinde, ale chtěli bychom uvést něco málo z dávné minulosti BLOODHOUNDA (Bladhaunda) opředené kouzlem romantiky. Nechme se tedy na chvíli unést romantikou a představami a věřme nebo nevěřme, co o bloodhoudech zachovali staří i novější kronikáři a spisovatelé v rozmezí dlouhých staletí.

Nejdále ve svých představách dospěl anglický spisovatel Souhlas Appeleton, který tvrdí, že bladhaund vznikl z malého zvířete jménem tomarctos, které žilo před patnácti i více miliony let a jehož vývoj pokračoval ve čtyřech nejranějších plemenech, resp. typech psů. A z těchto typů to byl Canis familiaris Leineri, který se vyvinul asi 6000 let před n.l., procházel dalším vývojem přes egyptského a afgánského chrta k barváři-stopaři a pak přes psa sv.Huberta a talbota dospěl k dnešní podobě bladhaunda.S výjimkou afgánského chrta všichni dávní předkové bladhaunda vymřeli.Dále je rovněž pokládán za přímého potomka keltského brakýře, který se stal vkřížením dogy mohutnějším, masivnějším a větším.

       Konkrétnější zprávy, povětšině však ještě zahaleny do roucha legend a pověstí, pocházejí z doby římského imperia, kdy se území dnešní Belgie nazývalo Provincia Belgica a rozsáhlý lesní prostor v Ardenách Silvia Ardenua, les ardenský. A tady v prostoru, kudy v přítomné době vede železniční trať z Namuru do Lucemburku, leží malé městečko nazvané  Svatý Hubert.Legenda vypráví, že v těchto místech v hlubokých lesích jednou lovil rytíř Francois Hubert se svými psy. Náhle při štvanici spatřil přelud jelena, který měl mezi parohy třpytící se kříž.img_2708.jpg

Toto zjevení na rytíře mocně zapůsobilo a zanechalo v něm tak silný dojem, že se zřekl svého hýřivého života, stal se mnichem a v roce 687 n.l.v místech, kde měl vidění, založil klášter Andaye. Později byl jmenován biskupem v Maastrichua v Lutychu, Po smrti byl prohlášen za svatého a klášter Andaye byl přejmenován jeho jménem. V roce 825 n.l. byly ostatky sv.Huberta převezeny z Lutychu a uloženy ve stříbrné rakvi v klášteře, který se změnil v poutní místo.Poutníci se modlitbami dožadovali pomoci a o ochranu se k němu obraceli jako ke svému patronu všichni myslivci.

 V letech 1073 až 1623 zaujímal klášter význačné místo a byl od 14 papežů obdařen nejrůznějšími výsadami, jeho konec nastal roku 1789, kdy byl v revolučních bouřích zničen. Pohromě odolala jen gotická katedrála, postavená v 16 století na místě původního klášterního kostela a nyní je zde jediným zjevným památníkem na dávnou minulost.   

Mniši v klášteře sv. Huberta se kromě modliteb věnovali také lovu a rozsáhlé území Arden bylo prohlášeno za tzv. veřejný statek, státní rezervací, vyhrazenou pro lov králi, šlechtě a duchovenstvu.                          

Na památku sv.Huberta se v městečku Svatý Hubert na počátku lovecké sezóny tradičně konají oblíbené slavnosti, při nichž ožívají staré lovecké zvyklosti, které jsou pro městečko již jen vábivou turistickou atrakcí.                          

                    

Název příčinou omylů - jméno bladhaund se vyskytuje již ve výnosu krále Jindřicha III. Z roku 1256.Tento výnos usměrňoval výcvik psů na barvě.Ještě starší označení než bladhaund je název sleuthound, slpthhound nebo sloughhound, který byl patrně odvozen od sledování, pronásledování(slot je staré anglické označení stopy).Bladhaund, v původním anglickém pravopisu bloodhound, má ve svém názvu krev(blood).Krev jako součást názvu plemene a k tomu zjev, budící svou neobvyklostí hrůzu, způsobily, že o bladhoudu vznikly chybné představy, že jde o krvežíznivou šelmu.Ve skutečnosti toto jméno mělo a také má vyjadřovat plnokrevnost psa ušlechtilého, čistokrevného, psa s dávnou minulostí.

Že pod označením bladhaund nebyl míněn krvežíznivý pes, svědčí obdobný název v němčině – Bluthund = barvář. Bylo to zkrácené označení pro plnokrevníka, jak se ještě nyní toto označení používá v chovu koní.Znamená, že v žilách plnokrevníka koluje čistá krev.Vyskytli se také námitky proti názvu anglického barváře, přestože se toto označení všeobecně vžilo.Prý je to označení nelogické, protože se se bladhaunda k typicky barvářské práci, jak jí rozumíme dnes, nepoužívalo.Je tím míněna okolnost, že barvář v dnešním slova smyslu sleduje zkrvavenou stopu zvěře                ( v lesnickém názvosloví „ barvu“), zatímco bladhaund vystopoval povětšině živou zvěř a když jí vystopoval, byli vypuštěni jiní psi, kteří jí uštvali nebo zahnali na lovci na dosah.

Byly doby, kdy v důsledku změny způsobu lovu zájem o toto plemeno poklesl a zdálo se, že zcela vymře.Teprve asi od roku 1860 se chov tohoto plemene v Anglii zase obnovil, usměrnil a byli vyšlechtěny vynikající jedinci.

Chovatelé tehdy pochopili, že jen slavná minulost nestačí, že na této minulosti se musí stavět dál.

V Anglii je toto plemeno zařazeno mezi lovecká plemena (sporting dogs).Na evropský kontinent se dostává opožděně.Pro jeho neobyčejně atraktivní zjev začal zájem stoupat.

Jako stopaři může těmto psům konkurovat sotva které jiné plemeno psů.Základem pro použití bloodhouda ( nyní již použijeme nám více známe pojmenování tohoto plemene) byl  jeho vynikající čich a mimořádná vytrvalost.Sleduje-li stopu, nic ho od ní neodvrátí.Po čerstvé stopě letí ríměř cvalem s vysokým nosem a jen při sledování staré stopy jde po ní s hlavou skloněnou hluboko k zemi.Jeho čichová schopnost je vyšlechtěná nesčetnými generacemi a neustále děděná.

Pro pátrání po zločincích, pytlácích a pro válečné účely se jeho schopnosti využívaly již kolem roku 1066 n.l.Je známo, že anglický král Jindřich VIII. v 16. století používal tyto psy ve válkách proti Francouzům a královna Alžběta I. při polních taženích proti Irsku.Zachovává k lidem přátelský a kladný vztah i tehdy, je-li cvičen v opačném smyslu a proto se ho využívalo jen pro jeho mimořádné stopařské schopnosti.

Stopování přijímá jako napínavý a zajímavý výkon asi jako kůň dostihy.Jeho chování na závěr stopy se podobá pocitům sportovce-běžce, který šťastně a včas doběhl do cíle.

V Anglii a v Americe používali bloodhoudy již od roku 1616 při pátrání po zlodějích. Nejslavnější policejní pes v historii byl Nick Carter, proslavil se 600 úspěšnými zásahy.Jiným velmi úspěšným psem byl v USA Symbol of Kenwood, který zahynul roku 1954.Byl to miláček veřejnosti, je známá jeho příhoda z počátku jeho služební dráhy.Byl nasazen na stopu dvou uprchlých vrahů.Stopa byla stará, dlouhá a vedla přes značně frekventované úseky v okolí města.Symbol vrahy přes všechny překážky dostihl, ale co se stalo potom, to přivedlo do rozpaků i oba zločince.Když je Symbol dostihl, dával jim najevo velkou radost, že je konečně našel, na důkaz toho vtiskl jednomu z vrahů na tvář laskavý, přátelský polibek. V USA si bloodhound získal dokonce takovou vážnost, že jako jediný pes vůbec byl uznán při soudních procesech jako tzv. němý svědek.

 

                                                       

 

 

 

 

 
 

 



Poslední fotografie


Kontakt

Mail list



Archiv

Kalendář
<< listopad / 2017 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 45704
Měsíc: 1310
Den: 33